Print this page

Rusko si svoji kořist utrhne, ale jak na to bude Evropa reagovat?

11. a 12. února se uskutečnila jednání v Minsku o situaci na Ukrajině za účasti německé kancléřky Angely Merkelové, francouzského prezidenta Francoise Hollanda, ukrajinského premiéra Petra Porošenka a ruského prezidenta Vladimíra Putina. 

 

Dohoda je v podstatě hlavně o klidu zbraní, ale jelikož ruským záměrem je utrhnout si pod svůj vliv kus Ukrajiny (z různých důvodů) a jelikož medvěd je pánem tajgy, jak tvrdí Putin, pak tu máme velký problém a spor, který nelze zastavit. Medvěd si to, co si vzal do tlamy, už nenechá za žádných okolností vytrhnout.

 

Stojíme na pokraji nebezpečného konfliktu a nebezpečného střetu, byť by byl na nějakou dobu utlumen.

 

Skutečnou otázkou pro Evropu a další státy je, jak tohoto rozpínajícího se medvěda zastavit, s jídlem roste chuť. Otázkou také je, jak daleko chce medvěd zajít.

 

Nekompromisní trvání na jednotě Ukrajiny nebo propuštění separatistických regionů do ruských rukou ať už mírnější nebo posléze zřetelnější formou? To je otázka.

 

Onen rozdělený dům Ukrajiny ve své jednotnosti neobstojí, otázka zní, jak moc a zda to bránit?

 

Jedno z řešení bylo (dříve) nechat občany oněch regionů v důsledně kontrolovaném referendu rozhodnout, kam chtějí jít a poté se důsledně zaměřit na obranu stávajících hranic. Opačné řešení je vojensky a nekompromisně bránit jednotnost Ukrajiny.

 

Také je něco mezi tím, spíše zdánlivě mezi tím, a o tom je teď Minská dohoda. Nicméně základní pozice jsou neslučitelné. Nemůže zároveň existovat plně jednotná nefederalizovaná Ukrajina a současně s tím autonomní regiony pod vlivem Ruska.)

 

Na ono první vzdávající se řešení můžeme namítnout, že by to Rusku moc jednoduše a bez těžkostí spadlo do klína a podnítilo možné další regiony i v jiných státech ke sbíhání k Rusku, popřípadě separatistické tendence v „zaběhlých státech“. Také narušilo jakýsi daný pořádek hranic v Evropě.

 

Na druhé řešení můžeme namítnout, že povede ke krvavé eskalaci konfliktu a při případných dodávkách zbraní Ukrajině ze strany USA, po čemž Petr Porošenko volá a o čemž se v USA debatuje, k nepředstavitelnému střetu s mnoha mrtvými.  

 

To už je chlebíček rozhodování. V případě Hitlera ustupování nevedlo nikam, respektive k dalším a dalším obětem, někdy mírnost až sebeobětování může zachovat mír a pokoj.

 

V historii je mnoho situací, kdy určitá hnutí pod aktuálním mocenským vlivem povstala a chtěla se vymanit z určitého vlivu. V minulosti například, pro jeden z nejznámějších příkladů, se USA separovala od Británie ve válce o nezávislost, nicméně později Jihu nebylo dovoleno se separovat od Severu v občanské válce Severu proti Jihu.

 

Kdo rozhodne, co je spravedlivé a správné, co je legitimní, zákonné a co skutečně moudré?

 

Každopádně čelíme nebezpečnému konfliktu a pochopme, že určitá válka už začala.

 

Jiři Krupa

13. 2. 2015

Last modified on Tuesday, 17 February 2015 23:47
Rate this item
(11 votes)
Administrator

Tradiční hodnoty v moderní době

Website: www.modernispolecnost.cz