V poslední době jsem se setkal s argumentem, který v případě islámské války volí taktiku neprovokovat. V kontextu této myšlenky si vlastně za „útoky“ mohou všichni ostatní, kteří „provokují“.

Ohlédnutí za minulostí by nás mohlo poučit o leckterých souvislostech současného světa. Kromě jiného bychom měli bedlivě stát na stráži a nepodceňovat hrozby nynějšímu míru ať už ze strany Ruska nebo islámského džihádu, přičemž ta druhá hrozba je ještě o stupně horší, také hrozby ze sil antisemitismu islámského, evropského i jiného.

Tragické a emotivní události ve Francii jsou v hlavní míře důsledkem islámské ideologie. Očekáváme, že islám v Evropě bude posilovat. A to bude přinášet své důsledky.

Pan prezident skrytou agresi Ruska na Ukrajině obratně ututlává a označuje ji všude možně za občanskou válku. Agrese by byl asi až totální vpád. Panu Lavrovovi věří, že na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci ...

Moderní společnost považuje za velkou hrozbu vize ovládnutí světa, které jsou zakotveny v islámském učení.

Přestože se na režimu prezidenta Bašara Assada najde mnoho, co bychom nepovažovali za spravedlivé, rozhodně situace s desetitisíci mrtvými, rozvráceným státem, pozvedajícími se islamistickými organizacemi a nyní i formujícím se Islámským státem – tzv. chalifátem v Iráku, jehož zastánci neváhají veřejně popravovat své odpůrce a mají v plánu se rozšiřovat (či přinejmenším šířit tuto ideologii) do Sýrie i dál, je mnohem horší a přímo tragická.

2014/2   K Rusku

V Rusku vnímáme rozpínavé tendence a domníváme se, že je nelze podceňovat. Domníváme se, že je lépe být připraven dokonce na to, že nebudou končit pouze Ukrajinou, než být někdy v budoucnu nepříjemně (a naivně) zaskočen.

Přípravný výbor MODES