Domníváme se, že rezignace, ať už teoretická nebo pouze faktická, na ochranu vnějších hranic jakéhokoliv státního útvaru (či smluveného území) je obecně z principu chybou. Stát musí chránit své hranice a nikdo by neměl bez svolení dané země a bez určitého přehledu a kontroly na území státu vstupovat. Vláda daného celku je za toto zodpovědná z principu bezpečnosti a mandátu pro ochranu obyvatel z vnějšku i zevnitř.

Evropa se stále více seznamuje s islámem. Pravidelně se dozvídáme po teroristických útocích způsobených radikálními muslimy, že ten či onen muslim pomohl té či oné oběti. Množí se různé články o dobrosrdečných, umírněných a hodných muslimech, které mají ukolébat tu část obyvatel Evropy, která za problémy s islámem vidí především islám a víceméně přirozeně mu vzdoruje, nějak se mu brání, či se ho obává.

Dnešním článkem bych chtěl reagovat na názor, že posouzení, zda je „pravý“ islám nebezpečný nebo ne, máme nechat na muslimech samotných.

Cyril, Metoděj a Jan Hus jsou zástupci světového názoru, který vidí tento svět jako stvoření neviditelného inteligentního Stvořitele. Koneckonců názor většiny obyvatelstva planety země.